| |
O DĚDEČKOVI
Šel dědeček z obchodu
domů,
vzal to cestou kolem lomů.
Pejskaři sem rádí chodí,
své psy zde
venčí.
Šlápl dědeček do hovna,
že se nepoblije
doufá.
Dúfa,dúfa,dúfa,
ale hovien je tam húfa.
Dedeček von chcel by
sa dostať,
Ale od hovien sa nemôže nikam dostať
Dedeček lítat
neumí,
iba sedí,na hovná čumí.
Najednou se dědovi zdá,
že jedno z
hoven oči má,
dvakrát mrknou,už mají i pusu,
kolem dědy se válí milión z
hoven kusů,
zničeho nic hovní pusa zagdáká,
ať děda nečumí a radši další
hovna vykaká.
Děda se jich strašně bojí,
tohle ho asi
skolí.
Sundává si kalhoty,
a pomalu dělá vítrusy.
Hovna hezky
poděkují,
že nové kamarády mají.
A děda radši odejde,
dělá se mu totiž
zle.
V tom jedno hovno zakřičí,
a kousne ho do řiti,
"kam deš dědku
plesnivej?"
hovna další udělej,
Víc a víc a dál a dál!
Hovna z dědovi
řiti střílí jako samopal.
Dědá střílí,
sračky lítají.
Heleme se,
další pejskař,
musíme ho hnedle seřvat.
Aby stejně jako děda,
sral až
do poslednícho lejna.
A keď sa už dedový zdá že je to jeho koniec,
V
tom pribehne fekálne auto a všetkému je koniec.
Tak sa dedo pobral
domov,
a do ďalšieho hovna šlapol.
Ide domov,plače od radosti,
Babka
narieka že jej muž je nezvestný.
Babka brečí, brečí,
dědek se ze
stresu léčí.
Už se těší domů,
až vypadne z
lomu.
Padá,padá,
nikde ta díra nekončí,
už si závěť skládá,
a k
tomu se ještě rozbrečí.
Najednou probudí se v číně,
a čumí na něj ťaman
líně. |
